San Giovanni Melchiorre Bosco
(1815-1888)

Jan Bosco se narodil 16. srpna 1815 v Castelnuovu d'Asti v Itálii, v chudé rolnické rodině. Již od dětství se cítil povolán věnovat svůj život mládeži. Když se po letech odříkání stal v Turíně knězem, vložil své vrozené schopnosti a neúnavné úsilí do budování výchovných děl pro opuštěnou mládež, do obrany ohrožené víry lidových vrstev a do evangelizace dalekých zemí.

Sám založil první tři "větve" salesiánské rodiny:

  • Společnost sv. Františka Saleského (1859) -  salesiáni
  • Institut Dcer Panny Marie Pomocnice (1872) -salesiánky
  • Salesiáni - spolupracovníci (1876)

Jako tajemství úspěchu pro práci s mladými dal salesiánům jedinečnou výchovnou metodu tzv. preventivní systém založeného na rozumu, náboženství a laskavosti. Systém inspirovaný láskou zakořeněnou v živém setkání s Ježíšem Kristem, především v eucharistii, v neomezené důvěře v Pannu Marii, ve věrnosti církvi a jejímu učení. Jan Bosco zemřel v Turíně 31. ledna 1888. Mezi svaté byl připočten Piem XI. o Velikonocích roku 1934.

Na závěr roku, ve kterém se slavilo sto let od jeho úmrtí, ho Jan Pavel II. prohlásil za otce a učitele mládeže (24. ledna 1989).

Život Dona Boska

Píše se rok 1858. Don Bosko, je velmi váženým knězem jak v církevních tak i v politických kruzích. Je v Římě a předkládá na soukromé audienci u papeže Pia IX svůj projekt o založení kongregace, která si za svůj cíl klade spásu a výchovu mládeže. Papež ho poslouchal se zaujetím a po dlouhém rozhovoru dává Don Boskovi svůj souhlas a vyzývá ho, aby všechno to co papeži vyprávěl sepsal. A tak se rodí salesiánská kongregace. Později Don Bosko dostává úkol od papeže, aby sepsal své „Paměti“ – tak jak vzniklo jeho dílo, počínaje dětstvím až po zrod kongregace.

Don Bosko píše:

„Narodil jsem se 16. srpna 1815 v Becchi blízko Castelnuova d´Asti. Otec Francesco byl vdovec a podruhé se oženil s Markétou Occhienovou a s ní měl dva syny Josefa a Jana. Z prvního manželství se narodil Antonín. Ve dvou letech jsem ztratil otce. Zemřel na zápal plic.

V devíti letech jsem měl sen, který rozhodl o mém povolání. Nádherná Paní a Pán mě ukázali cestu a mé pole působnosti uprostřed opuštěné mládeži.

V 16 letech jsem začal pořádně studovat. Dříve jsem studoval u dona Calossa, ale po jeho smrti byla dvouletá přestávka. V roce 1841 jsem ukončil studia teologie a byl jsem vysvěcen na kněze. Už tenkrát jsem poznal dona Cafassa, svého rodáka, který mně doporučil další studia morální teologie na turínském diecézním institutu. Během svých studií jsem chodil do turínských věznic a připravoval vězně na svátosti.

8. prosince 1841 jsem začal svou oratoř s malých chlapcem Bartolomějem Garellim jedním Zdrávas Maria a tím jsem rozjel apoštolátní dílo mezi mládeží. Pomalu jsem se stal otcem 400 chlapců, kteří čekali jen na mé znamení a byli schopni udělat cokoliv bych řekl. Stal jsem se tak trochu nepřítelem vlády, která měla strach, že bych učinil revoluci. Ale má touha byla spása každého chlapce. Má politika byla politika Otčenáše. Velkého přítele a podporovatele mého díla jsme našel v arcibiskupovi Fransoni, ale i ten musel do vyhnanství. Velkým mým pomocníkem se stal kněz Borel, bez jehož pomoci bych nedokázal rozjet tak velké dílo. Také mi pomáhal don Cafasso, můj zpovědník a ochránce všech vězňů odsouzených na smrt. V blízkosti tohoto světce jsem se naučil hlubokému vztahu k opuštěnému a zbídačenému člověku.

Svou kongregaci jsem svěřil do rukou Panny Marie Pomocnice křesťanů a svatého Františka Saleského.

Mým životním mottem bylo: „Dej mi duše, ostatní si vezmi!“, a heslo řeholních řádů: Modli se pracuj, jsem změnil na: „Práce je modlitba“. Tím se otevírá cesta ke svatosti všem lidem bez rozdílu stavu.

Další charakteristikou mého života byla radost. Radost pramení z víry v Boha a víra s ní spojená vytváří rodinnou atmosféru pro mladé. Radost se projevuje ve hluboké zbožnosti k Panně Marii a v častém přistupování ke svátosti smíření a eucharistii. Vždycky jsem vedl své mladé k věrnosti svatému Otci. Na těchto základech vyrostla salesiánská rodina.

V roce 1872 byla založena salesiánská ženská větev Dcery Panny Marie Pomocnice křesťanů, v roce 1875 jsem vyslal první salesiánskou misijní výpravu do Ameriky, v roce 1876 byla založena společnost Salesiánských spolupracovníků a v roce 1877 se začíná tisknout Salesiánský věstník. Ke konci svého života jsme pochopil slova nádherné Paní, která mi ve snu řekla: „Ve svůj čas všechno pochopíš“. S Její pomocí se podařilo vybudovat velké boží dílo. Na konci mého života jsem dostavěl baziliku Božského Srdce v Římě. To bylo moje poslední dílo.“

kněz Giovanni Bosco

31. ledna 1888 v ranních hodinách don Bosco vydechl naposled.

Promlouvá ještě dnes k nám jeho dílo? V čem ho mohu napodobovat?  

zdroj: www.sdb.cz

 

počítadlo.abz.cz